Opakované vydání knihy Síla naděje
Po deseti letech se opět nabízí čtenářům kniha SÍLA NADĚJE místní rodačky Františky Kolářové Vlčkové. Románové zpracování průběhu násilné kolektivizace na Českomoravské vrchovině v 50. letech 20 století vydává Asociace soukromého zemědělství ČR.
Kniha se bude prodávat při příležitosti vzpomínkového odpoledne, věnované památce zemědělců, kteří se stali obětí komunistického režimu,
v sobotu 10. září 2011 ve Lhotce u Tasova, okr. Žďár nad Sázavou.
Bližší informace: Síla naděje-oznámení.odt (15,7 kB)
Františka Kolářová-Vlčková se narodila dne 19. ledna 1883 jako prvorozená dcera rolníka Josefa Vlčka v České Jablonné č. 13. Zde strávila své dětství a chodila do obecné školy. V Chrudimi vystudovala učitelský ústav a od r. 1902 vyučovala na školách v Horním Studenci u Chotěboře, později na měšťance v Kamenici nad Lipou. V letech 1908 – 1911 studovala na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze dějepis a zeměpis. Po I. Světové válce působila deset let na učitelském ústavu v Bánské Bystrici a od roku 1929 přednášela na Pedagogické akademii v Bratislavě. Zde se též provdala za inženýra Jana Koláře a po jeho smrti zpracovala a vydala knižně jeho vzpomínky z cest po Rusku a Západní Asii.
Kniha vyšla v roce 1936 pod názvem „Na vlnách revoluce v zemi věčných ohňů“. Roku 1938 Františka Kolářová odešla do penze a odstěhovala se do Prahy. V letech 1946 – 1947 přednáší na Vysoké škole zemědělské v Praze. V roce 1950 se vrací do svého rodného kraje ke své nejmladší sestře provdané Hladíkové v Pořežíně, kde se až do konce svého života věnuje literární činnosti. Napsala a vydala několik knih: „Za našich pradědů“, „Ledy se lámou“, „V nárazech vichřice“, „Mrazivé jaro“ a „Síla naděje“. Smrt však přerušila její práci, zemřela dne 16. února 1956 v Pořežíně a je pohřbena v rodinném hrobě v Přibyslavi.
Ve svých dílech zachycuje vliv událostí od druhé poloviny osmnáctého a v devatenáctém století na život lidu v naší krajině. Charakterizuje podrobně povahu našeho lidu, panských úředníků, šlechty i panovníka. Nejvíce pozornosti věnuje těžké práci selského lidu, jeho radostným i žalostným chvílím a přírodě Českomoravské vrchoviny. Ve svém posledním díle „Síle naděje“ se zabývá násilnou kolektivizací venkova na Českomoravské vrchovině v 50. letech 20. století. I tato kniha je psána románovou formou a opírá se o autentické události z Havlíčkobrodska, které autorka mohla přímo sledovat a jež citelně postihly i její rodinný kruh. Samozřejmě nebylo možné v této době knihu vydat, ba naopak bylo nutné uchovat její rukopis v tajnosti. O to zajímavější se zdá být její námět dnes, ať už pro pamětníky těchto temných událostí jako jejich oživení a nebo pro mladší generaci jako poučení pro budoucnost.
